Je tomu osmnáct let, kdy začala rodinka Simpsonů brázdit televizní obrazovky. Vzniklo již 18 řad, něco okolo 400 epizod a zdá se, že Simpsonovic eskapády jen tak neskončí. Bartovi je pořád deset let, Maggie je pořád batole, Marge pořád nosí bizarní modré kudrliny a Homer je pořád ultratupý blbec. A všichni obyvatelé Springfieldu pořád trpí žloutenkou. Nic se nezměnilo. Od prvních řad jsou jenom postavičky podstatně lépe nakreslené a animované, vyměnilo se pár dabérů, když někteří měli velké finanční požadavky nebo prostě zemřeli. No a pak se také tak trochu změnil humor. Není se co divit, seriál Simpsonovi po těch osmnácti letech prostě už dávno není, co býval v počátcích. Fóry se ohrají, nápady vymizí a opakující se „running gags“ začnou už poměrně nudit.
Zatímco seriál, který kdysi časopis Time označil jako „nejlepší série 20. století“, pomalu upadá do šedivého průměru, rozhodli se jeho tvůrci oživit jej filmovou verzí. Když to dokázali tvůrci South Parku a jeho filmová verze byla snad ještě praštěnější, šílenější a zábavnější než samotné dvacetiminutové epizody, proč by to nedokázali oni? Dali dohromady 11 těch nejlepších scénáristů, kteří se o Simpsonovic rodinku starali během těch osmnácti let na televizních obrazovkách. Režie se chopil David Silverman, jenž má na kontě přes 20 těch nejlepších Simpsňáckých epizod. A šlo se na věc.
Prognózy byly více než nadějné. Upoutávky vypadaly skvěle, obrázky dávaly tušit epičtějšímu ražení, ale výsledek je poněkud rozpačitý. Skoro by se dalo říct – schizofrenní. Simpsonovi ve filmu jsou určeni zejména fanouškům seriálu, a přesto bych řekl, že ty nejvíc zklame a bavit se u něj budou zejména ti Simpsonovic rodinkou nepolíbení.
Jak už to u předělávek seriálů do filmových podob bývá, celovečerák musí být větší, epičtější a dražší. Simpsonovi ve filmu to dodržují jen z části. Pořád jsou nostalgicky 2D animovaní, jen s občasným využitím 3D prostředí v akčních scénách, do kterého jsou zasazeni 2D animované postavičky. I děj je poněkud globálnějšího rázu – máme tu stovky vládních helikoptér, amerického prezidenta („Jsem mocnář, ne čtenář!“), bizarní vládní organizace a Aljašku. Ve své podstatě se ale oproti kreslené televizní předloze vůbec nic nezměnilo.
Děj je rozkouskovaný na humorné epizodky. Jako celek nedává valný smysl, ale o to v Simpsonech přeci jen nikdy nešlo. Šlo právě o ty humorné epizodky, pohrávání si s klišé, nečekané pointy, o spoustu černého humoru a sem tam špetky popkulturních narážek (Homer střílející tučňáky v předělávce Grand Theft Auto potěšil). Problém se Simpsony ve filmu ovšem je, že ta legrace je poněkud nevyvážená. Zhruba půl na půl se střídají fóry vpravdě geniálního rázu (například prvních pět minut je pak v celém filmu téměř nepřekonáno) s vtípky na hranici trapnosti a sem tam se objeví gag, který jsme viděli snad už tisíckrát v seriálu.
Aby ale Simpsonovi ve filmu nebyli jen sérií fórků poslepovaných za sebou, do příběhu o tom, kterak Homer, jeden čuník a netěsnící silo plné exkrementů způsobili globální katastrofu, jejímž následkem má být zničení celého města Springfield, tvůrci implantovali i nějaké to charakterové tápání, rozbratření a dojemné závěrečné odpuštění. Problém je, že to všechno jsme tu už minimálně jednou měli.
Homer a Marge mají manželské problémy? Bylo. Lisa se zamilovala do sympatického ekologického aktivisty? Bylo. Bart hněvající se na svého neschopného otce, který neumí projevit lásku? Bylo. Ten, kdo seriál Simpsonovi tolik nezná, se bude bavit. Bude pro něj všechno nové, neobjevené, nesmírně zábavné. Simpsnofiláčtí matadoři budou buď slepí a bavit se budou i u opakovaných vtipů, nebo se prostě… začnou tak trochu nudit.
Simpsonovi ve filmu jsou také krásným příkladem toho, že roztáhnout celkem standardní dvacetiminutovou epizodu do hodiny a půl je prostě tak trochu porod. První polovina filmu je poněkud roztahaná a na obrátkách nabírá až v druhé půlce (zhruba od momentu, kdy se Springfield dostává do izolace). Ta má navíc i poměrně fascinující akční scény, které jsou (věřte nevěřte) dokonce i dost napínavé. Jenže až moc patrné je, jak byli tvůrci poněkud bezmocní při roztahování děje. Například takové cestování na Aljašku má jeden vtipný moment, ale ve výsledku je naprosto bezcenné a slouží jen k natáhnutí stopáže. A takových momentů je ve filmu víc.
Kdyby tvůrci vybrali z filmu ty nejpovedenější fóry (jak už jsem psal, pár geniálních tam skutečně je), trochu okleštili zbytečné dějové odbočky a stopáž scucli na klasických pětadvacet minut, mohla z toho být po delší době vynikající epizoda. Zhoršující se kvalita seriálu by si to docela zasloužila. A jak nám Homer sdělí hned na začátku filmu: „Proč platit za něco, co můžu zadarmo sledovat v televizi?“
Libovolná epizoda tématicky spřízněného televizního animáku Family Guy je o třídu výš, ale Simpsonovi ve filmu jsou pořád vtipnější než většina současné animákové produkce. Škoda jen, že nepřináší oproti své televizní verzi naprosto nic nového.
Zdroj:filmpub.atlas.cz/ autor: Aleš Harazim
CrazYrabbit
(CrazYrabbit, 6. 9. 2007 11:23)