Déjà vu
3. 1. 2007
Měli jste někdy pocit, že jste stejnou situaci už jednou prožili? Denzel Washington v novém akčním filmu Tonyho Scotta takový pocit promění v realitu. Měli jste někdy pocit, že jste stejnou situaci už jednou prožili? Denzel Washington v novém akčním filmu Tonyho Scotta takový pocit promění v realitu.
Déjavu je označení události, kdy máte pocit, že právě viděná či zažitá situace se vám už jednou přihodila. Z vědeckého hlediska se má jednat o jistou „nedokonalost“ mozku, kdy splývají staré vzpomínky s právě vstřebanými, přesto se okolo tohoto jevu točí stále spousta tajemných výkladů a možností.
Nic z toho se ovšem ve filmu Déjà vu neřeší. Jedná se totiž o filmu z produkce Jerryho Bruckheimera, což znamená, že se bude střílet ve zpomalených záběrech, kamera obtěžkaná barevnými filtry bude rotovat okolo hlavního hrdiny a do toho bude hrát skřípavá hudba. A hlavně – všechno bude explodovat v maximálních rozměrech.
Hned na začátku přesně takhle exploduje trajekt a New Orleans je rázem o téměř pět set obyvatel chudší. Kromě FBI a dalších všemožných agentur přijede místo činu obhlídnout také místní zástupce Úřadu pro alkohol, tabák, zbraně a střelivo (opravdu existuje), všímavý samorost Doug Carlin. Ten po rychlém ohledání nachází mrtvolu ženy znetvořenou jako při výbuchu, ovšem s rozdílem, že její tělo se našlo o hodinu dříve, než k neštěstí došlo. Jeho dlouhý zvědavý nos ho po chvilce katapultuje až do „nové tajné sekce FBI“, která operuje zcela novou unikátní technologií – dokáže vytvořit časoprostorový most do minulosti, přesně do okamžiku mínus čtyři dny a šest hodin – a tam se libovolně pohybovat. Jenže, co přesně hledat? A právě v tomhle může Carlin konečně vyniknout a snad všechny zachránit.
Ano, o Déjà vu zatím žádná zmínka, ale o vědu jde ostatně až v poslední řadě. Techniku redukuje scénář jen na pár nejnutnějších zmínek vědeckých pseudovysvětlení zakončených klasickou klišé berličkou v podobě „a teď to řekněte ještě jednou a anglicky“.
Déjavu nastává až v okamžiku, kdy si uvědomíte, že tohle všechno jste už skutečně dříve viděli – v jiných filmech. Teorie o zakřiveném prostoru je vypůjčená z Horizontu události, paralelní časové roviny už kdysi dávno vysvětloval doktůrek Brown, než uskutečnil pro Martyho Návrat do budoucnosti a sám sebe dokonce vykrádá i režisér Tony Scott, který po Nepříteli státu opět našel zalíbení v efektních nájezdech kamer a satelitů na probíhající děj.
Akční filmy na reálnost a originalitu příliš nekoukají, ostatně skousnout jsme už museli výměnu obličejů (Tváři v tvář) nebo přistání partičky ropných těžařů na asteroidu (Armageddon), tak proč se nenechat unášet představou, že máte prostě tunel do minulosti a můžete si ji libovolně prohlížet. Režisér Tony Scott je natolik ostřílený profesionál, aby všechny pochybnosti dokázal svým dravým stylem zamaskovat, a to dokonce bez toho, aby umístil kameru do mixéru a natočený film nechal stříhat na šicím stroji. Tentokrát se na jeho styl dá bez problému dívat a nehrozí přitom epileptický záchvat, jak po jeho předchozích kouscích Domino nebo Muž v ohni.
A když náhodou dojde na dialogy, je tu další veterán Denzel Washington, táhnoucí tuhle dynamitem naloženou káru bez jediného zaváhání. Sympatického soupeře najde v Jimu Caviezelovi, jemuž ovšem scénář předepisuje jen polohu vymaštěného, armádou odepřeného magora, a tak místo dialogových přestřelek zbyde jen čas a kulky na přestřelky skutečné. Škoda, že ve scénáři nezbylo více místa na akční scény a dialogů ubylo, napodruhé už totiž není nad čím přemýšlet a hloubat, časové paradoxy nejsou tak precizní, jak by se mohlo zdát a křehká skořápka logiky se každým okamžikem hroutí pod nánosem nedořešených vedlejších liní.
Skoro se chce zdát, že celá tahle legrace vznikla jen kvůli jedné scéně, která sice nadejde už v polovině filmu, ale je jeho nefalšovaným vrcholem. Hlavní hrdina zde totiž s „přenosným časoprostorovým okem“ jede zběsile po dálnici (v Bruckheimerově oblíbeném automobilu značky Hummer) a „pronásleduje“ hrdinu, který se stejnou trasou proháněl před určitou dobou. Je to scéna z pohledu logiky tak naprosto idiotská, leč z pohledu zážitku tak precizně vystavěná a napínavá, že už ji nic jiného ve filmu nepřekoná. Zároveň tak přesně vystihne kompletní podstatu filmu, kterému by se měli obloukem vyhnout budoucí, současní i minulí studenti jaderné fyziky a naopak jej mohou jako příjemnou jednohubku schroupnout všichni milovníci slušně odvedeného akčního řemesla.
Nehledejte v tom logiku. Nenajdete ji. Jděte po akci.
Zdroj:filmpub.cz
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář